Umělá inteligence přístupnost sama nezajistí – ale může být skvělým pomocníkem.

Všimli jste si, jak se nástroje s umělou inteligencí pro přístupnost stávají čím dál populárnějšími? Jako by na vás vyskakovaly ze všech stran. Virální příspěvky či zapojení na LinkedInu prostě zaplavují celý trh.

A některé z těchto nástrojů jsou fakt působivé! Vezměte si třeba automatické generování alternativních textů k obrázkům. Pro týmy, které spravují stovky nebo tisíce vizuálů, to může být obrovská pomoc.

Jenže tady to začíná být zajímavé: kvalita hodně záleží na tom, jak je vlastně používáte.

Podívejme se na konkrétní příklad. Když AI narazí na logo Access Time, může ho popsat třeba jako „modré pozadí s bílým textem Access Time tučným písmem“. Technicky je to sice správně, ale v případě firemního loga by prostě „Access Time“ bylo daleko vhodnější a údernější.

Není to chyba AI – dělá přesně to, k čemu byla navržena: detailně popisuje, co vidí. Klíčem je pochopit, kdy taková míra detailu uživatelům pomáhá, a kdy naopak zbytečně zatěžuje. Někdy potřebujete bohatý popis, jindy naopak stručnost a jasnost.

A právě tady je nepostradatelný lidský dohled

. AI může být skvělý výchozí bod – obzvlášť pro týmy, které spravují obrovské knihovny obsahu – ale nejlépe funguje tehdy, když se spojí s lidským úsudkem o kontextu, účelu a potřebách uživatelů.

Co AI umí dobře (a co už ne)

Začněme od základů. AI vyniká ve vyhledávání vzorců, automatizaci opakovaných úkolů a zpracování velkých objemů dat během chvilky. V oblasti přístupnosti to znamená opravdu užitečné schopnosti.

AI dokáže projít váš web a najít obrázky bez alt textů, upozornit na problémy s kontrastem nebo odhalit chybějící popisky formulářů. Skvěle zvládá technické základy – to, čemu se v oboru říká „low-hanging fruit“ – tedy překážky, které uživatelům s postižením komplikují přístup, a přitom jsou snadno odhalitelné. Můžete si ji představit jako neúnavného stážistu, který nikdy neztratí pozornost a pořád dokola kontroluje ty nejběžnější problémy.

Kde ale AI začíná selhávat, je kontext, nuance a porozumění lidským potřebám. Vezměme si příklad týmové fotografie: člověk ji popíše jako „vývojový tým slaví spuštění nové mobilní aplikace, usmívá se a drží sklenky šampaňského v odpočinkové místnosti firmy“. AI v tom ale uvidí jen tvary a objekty.

A to je zásadní rozdíl. Přístupnost totiž není jen o technickém souladu s normami. Je o vytváření smysluplných a inkluzivních zážitků pro skutečné lidi s různými potřebami a v různých situacích.

Síla AI jako asistenta přístupnosti

Navzdory svým limitům může být AI nesmírně užitečná – pokud ji vnímáme jako nástroj, ne jako konečné řešení. Pár příkladů, kde skutečně zazáří:

Automatizované testování a monitoring

– AI dokáže průběžně skenovat weby, identifikovat problémy a sledovat změny v čase, zatímco lidský expert se soustředí na interpretaci výsledků a nastavování priorit.

Návrhy na optimalizaci obsahu

– AI dokáže zanalyzovat texty a doporučit úpravy pro lepší čitelnost, upozornit na odborný žargon, který by mohl být matoucí, nebo nabídnout jednodušší větné struktury. Je to jako mít kouče psaní vyškoleného v zásadách přístupnosti.

Rozpoznávání vzorců ve velkých datech

– AI umí analyzovat tisíce uživatelských relací, najít nejčastější místa, kde lidé s postižením narážejí na problémy, odhalit trendy v zákaznické podpoře nebo dokonce předpovědět, které části webu budou pravděpodobně problematické.

Hlavní poznatek je jednoduchý: AI je nejefektivnější, když doplňuje lidskou odbornost, ne když ji nahrazuje. Zvládne rutinní a systematickou práci, která by lidem zabrala věčnost, a tím uvolní prostor pro kreativní, kontextové a empatické aspekty přístupnosti.

Kde je lidský vhled nezastupitelný

Aby bylo jasno – jsou oblasti, kde AI zkrátka nestačí. A právě tam rozhoduje o kvalitě výsledku lidský faktor.

Porozumění záměru a kontextu uživatele

– vyžaduje empatii a zkušenosti, které AI zkrátka nemá. Člověk s postižením nepřichází na web jen splnit ledajaký úkol, ale řeší skutečný cíl ve svém životě. Pochopení toho cíle i cesty, kterou k němu vede, je možné jen díky lidskému vhledu.

Citlivost k jazyku a komunitám

– každá komunita má své vlastní zvyklosti a nuance. AI může mechanicky nahradit „osoba s postižením“ za „postižený člověk“ a netuší, že mezi skupinami existují rozdílné preference a citlivosti.

Kreativní řešení složitých výzev

– když standardní postupy nestačí, nebo když jde o nové technologie či inovativní rozhraní, je to lidská kreativita, která přináší smysluplná řešení.

Testování s uživateli a interpretace zpětné vazby

– zde jde vždycky o lidský kontakt. AI nedokáže sedět s uživatelem, který se trápí s rozhraním, cítit jeho frustraci ani položit správnou doplňující otázku, která odhalí hlubší souvislosti.

Najít tu správnou rovnováhu: AI jako zesilovač možností

Nejúspěšnější projekty v oblasti přístupnosti, které jsem viděl, používají AI jako zesilovač lidských schopností – ne jako jejich náhradu.

Jak to vypadá v praxi?

Chytré týmy nechávají AI dělat opakující se, systematickou práci: skenování technických problémů, hlídání, zda se neobjevují staré chyby, a označování zjevných nedostatků. Díky tomu mají lidé prostor věnovat se těžším úkolům – porozumění potřebám uživatelů, navrhování inkluzivních zážitků a řešení složitějších problémů použitelnosti.

Ano – po vyřešení náročného úkolu si zasloužíte pauzu na kafe!

AI je obzvlášť silná, když vychází z kvalitních lidských rozhodnutí. Pokud váš tým například investoval čas do psaní kvalitních alternativních textů pro obrázky, můžete AI naučit, aby vytvářela návrhy odpovídající vašemu stylu a kontextu. AI se učí od lidí – místo toho, aby je nahrazovala.

Ty nejlepší AI nástroje pro přístupnost navíc umožňují lidem snadno kontrolovat a upravovat jejich výstupy. Nabízejí návrhy místo automatických změn a poskytují souvislosti, aby člověk mohl rozhodnout, co zachovat, upravit nebo odmítnout.

To nejdůležitější: AI nástroje jsou jen tak dobré, jak dobří jsou lidé, kteří je používají. Týmy se silnými zkušenostmi v oblasti přístupnosti z nich získají mnohem víc než ty, které teprve začínají.

AI dokáže urychlit zavedené dobré postupy, ale sama o sobě nedokáže vytvořit odbornost od nuly.

Budoucnost je spolupráce

Budoucnost AI v přístupnosti spočívá v posílení spolupráce mezi lidským vhledem a efektivitou strojů. Nejlepších výsledků dosáhnete tehdy, když AI pokrývá to, co jí jde nejlépe (systematická analýza, rozpoznávání vzorců, rutinní úkoly) a lidé se soustředí na to, co zvládají nejlépe oni (empatie, kreativita, porozumění kontextu).

Tento přístup už dnes přináší působivé výsledky. Týmy dokážou rychleji odhalovat víc problémů s přístupností, zajišťují konzistentnější zážitky napříč velkými weby a mají víc prostoru hledat nové inkluzivní designové řešení.

Jak udělat další krok

Pokud vás zajímá, jak AI zkoumáme v praxi, vyzkoušejte

Access Lens

, který je zatím zdarma v beta verzi. Pracujeme na tom, aby AI dokázala zrychlit a zpřesnit přístupnostní audity, a přitom stále zachovala lidský pohled tam, kde je opravdu potřeba.

Dáváme si záležet na hledání té správné rovnováhy – kdy AI přináší skutečnou efektivitu a kdy je nezbytné lidské rozhodnutí, které vystihne nuance přístupnosti.

AI funguje na základě dat. A problém je, že skutečně přístupných webů zatím není mnoho. To znamená, že výchozí data, která by AI potřebovala k „pochopení“, jak má vypadat přístupný web, jsou zatím dost omezená.

Takže ano, AI je skvělý pomocník v mnoha oblastech, ale pokud jde o přístupnost, sama to zatím nezvládne. Přístupnost stále vyžaduje

lidský úsudek, cit pro design a zkušenosti z reálného života.

Cílem není přístupnost úplně automatizovat, ale vytvářet přístupné zážitky rychleji a efektivněji.

AI může být v této misi silným spojencem – pokud nezapomeneme, že skutečná přístupnost je především o pochopení a naplnění lidských potřeb.

Jste připraveni zjistit, jak mohou AI a lidské schopnosti spolupracovat i na vaší cestě k přístupnosti? Navštivte naši stránku s kontakty a zjistěte víc o konzultačních službách AccessTime, nebo si vyzkoušejte Access Lens a objevte, kde vám technologie může nejvíc pomoci.